Pravidla hlasování

  1. Pořadatel Anticeny za nejbizarnější obal roku je organizace Bezobalu, z.ú. se sídlem Budečská 851/28, Praha 2 – Vinohrady, 120 00, IČO: 03920585 (plátce DPH) DIČ: CZ03920585, spisová značka: U 195 vedená u Městského soudu v Praze.
  2. Cílem je prostřednictvím medializace a volby anticeny upozornit výrobce, aby převzali odpovědnost za obaly, do kterých své výrobky balí.
  3. Nominovat lze jakýkoliv obal produktu, který je zdokumentovaný fotografií.
  4. Nominace probíhají na stránkách anticeny www.bizarobal.cz, kde je možné obal přímo vložit pomocí nominačního formuláře.
  5. U nominovaných obalů je obvykle uváděn název výrobku, jméno výrobce a komentář autora i organizace Zerowasters/Bezobalu, z.ú.
  6. Zaslané tipy schvaluje moderátorka stránek a o jejich zařazení rozhodne v nejbližším možném termínu.
  7. Z nominovaných obalů vybírá odborná porota 12 nejbizarnějších obalů do finálního hlasování, z každé kategorie 3 obaly. Odborná porota je zveřejněna a volně dostupná na stránkách anticeny www.bizarobal.cz. Je sestavená z odbornic a odborníků na problematiku produktové ekologie, životní cyklus LCA, etický design, greenwashing a odpadové hospodářství.
  8. O vítězném obale rozhoduje veřejnost pomocí hlasování na webových stránkách. Harmonogram Anticeny za nejbizarnější obal je pravidelně zveřejňován na www.bizarobal.cz. 
  9. Druhého vítěze anticeny vybírá odborná porota.
  10. Při podezření na manipulaci hlasování si vyhrazujeme právo tyto hlasy nezohlednit ve výsledcích anticeny.

Anticenu pořádájí Zerowasters
s podporou Hl. m. Prahy.

Více o Zerowasters
Kontakty
Ostatní
Facebook-f Instagram Youtube

Ivo Kropáček
Vystudoval odpadové hospodářství na Vysokém učení technickém v Brně. Několik let pracoval v brněnské a pak olomoucké místní pobočce Hnutí DUHA. Nyní má na starost prosazování lepších recyklačních služeb pro domy a byty, legislativy podporující prevenci odpadu a zero waste certifikaci firem, měst a obcí. Napsal několik publikací, počínaje odbornými studiemi přes manuály pro radnice až po vzdělávací brožurky pro děti. Pokud potřebujete vědět, jak funguje podpora vratných lahví ve Švédsku nebo sběr tříděného odpadu v Curychu, narazili jste na toho pravého. Je členem Rady odpadového hospodářství – poradní instituce Ministerstva životního prostředí, Monitorovacího výboru OPŽP, Komise pro životní prostředí Rady Olomouckého kraje a zastupitelem podhorské obce na Olomoucku.

Jan Kulhánek
Jan Kulhánek se v rámci doktorského studia na Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha věnuje ekodesignu – systematickému procesu, který pomáhá předcházet environmentálním dopadům produktů již ve fázi návrhu, dále pak zapojováním metody LCA (posuzování životního cyklu) do návrhu. Je součástí Centra environmentálního výzkumu, které se zabývá odpadovým a oběhovým hospodářstvím a environmentální bezpečností. V minulosti vystudoval průmyslový a produktový design na ČVUT Praha a nyní působí jako designér na volné noze. Za svou designovou tvorbu dostal ocenění jako jsou Best in design, Graduation projects a Czech design award.

Michaela Thomas
Jinak než marketingově firmy komunikovat nemůžou. To nejde. Nebo ne? Míša Thomas je majitelka etického design packagingového studia Butterflies and Hurricanes a členka iniciativy No Greenwashing. Na prvním místě se, ale cítí být obyvatelkou planety Země, člověkem a ženou. Tyto její role formují vše, co v životě dělá. Součástí jejího arsenálu pro velké systémové změny je design a myšlenkový směr matering, kterým její designerské studio žije od roku 2019. Mattering firmám pomáhá stát se tím, čím skutečně jsou. Namísto tabulek, grafů a analýz používá jemnohmotné a niterné procesy. V nich zrcadlí a odlupuje nepotřebné slupky, čímž vzniká prostor pro vyprávění Nového příběhu.

Co nám vadí na nesmyslných obalech?
 Tyhle obaly jsou nesmyslné především proto, že jsou úplně zbytečné. Chrání většinou to, co už samo o sobě nějakou slupku má. Velmi často jde třeba o balené ovoce nebo zeleninu, kterou si doma můžeme opláchnout a žádný další obal nepotřebuje. Banán na plastovém tácku, ředkvičky s odstraněnou natí a v igelitovém pytlíku, sušenky zabalené v obalu, pak ještě v plastovém boxíku a ještě v papírové krabici…však to sami znáte.

Co nám vadí na klamavých obalech?
Jednoduše to, že marketingové praktiky, které používají jejich výrobci slouží k oklamání nebo přinejmenším k nepravdivé představě o produktech, které nám nabízejí. Myslíte si, že babiččinu mouku opravdu vyrobila babička? Že zelené nápisy a různé vymyšlené eko značky jsou skutečnou zárukou toho, že je něco ekologicky a udržitelně vyrobeno? Nebo si myslíte, že papírová taška je ekologická i když ji použijeme jen jednou?

Co nám vadí na tom, že se obal nedá recyklovat?
Pokud se obal skládá z více materiálů, které od sebe nejdou oddělit, je to kompozitní obal a jeho největším problémem je to, že se nedá recyklovat a patří tedy do směsného odpadu. Takové obaly jsou označené identifikačním kódem C. Za lomítkem bývá uveden materiál, který nejvíce v obalu převažuje. Další podle čeho poznáte, že obal není recyklovatelný, je to, že na něm není uveden recyklační trojúhelník a to ani v jedné variantě – tedy s obrysovými nebo plnými šipkami. Jediné co možná uvidíte je panáček, který hází obal do koše. Ten ale neříká nic jiného, než to, kam prázdný obal patří.

Co nám vadí na nadměrných obalech?
Především to, že si domů nosíme mnohdy více vzduchu než produktu, který jsme chtěli koupit. Zákon o obalech výrobcům sice ukládá, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší, v praxi se ale mnohdy setkáváme s opakem. Výrobci zákon porušují. Nadměrné obaly zbytečně zatěžují životní prostředí, a navíc, pokud použijeme velký obal jednorázově, stane se záhy i velkým odpadem.