Greenwashingový majstrštyk – sůl bez obalu

Anticena za nejbizarnější obal roku

Výrobce: Košík.cz

Komentář autora: Toto je 1 kg himalájské soli „bez obalu“. Košík již před lety naskočil na trend bezobalového nakupování a snaží se tím naplnit svoji „ekologickou korporátní povinnost“. Avšak realita provozu a marketing jsou dvě odlišné oddělení, a tak to prostě někdy dopadne špatně. Nadměrnost tohoto obalu je fascinující, jelikož pytlík obsahující 200 g soli by mohl být asi 3x menší a tento by celý jeden kilogram pravděpodobně pojmul. Dělej věci pořádně, nebo je nedělej vůbec 😉

Komentář Zerowasters: Výhoda bezobalového nákupu tkví mimo jiné v tom, že si zákazník nabere přesně ten objem, který potřebuje, do jednoho svého, opakovaně použitelného obalu. Bezobalový e-shop pak postrádá smysl, pokud není zajištěna možnost použití vratných nádob, nebo jiných obalů, které prodejce odebírá nazpět a znovu využívá. Souhlasíme s tím, že nazývat prodej surovin do papírového pytlíku je greenwashing.


Anticenu pořádájí Zerowasters
s podporou Hl. m. Prahy.

Kontakty

Ivo Kropáček
Vystudoval odpadové hospodářství na Vysokém učení technickém v Brně. Několik let pracoval v brněnské a pak olomoucké místní pobočce Hnutí DUHA. Nyní má na starost prosazování lepších recyklačních služeb pro domy a byty, legislativy podporující prevenci odpadu a zero waste certifikaci firem, měst a obcí. Napsal několik publikací, počínaje odbornými studiemi přes manuály pro radnice až po vzdělávací brožurky pro děti. Pokud potřebujete vědět, jak funguje podpora vratných lahví ve Švédsku nebo sběr tříděného odpadu v Curychu, narazili jste na toho pravého. Je členem Rady odpadového hospodářství – poradní instituce Ministerstva životního prostředí, Monitorovacího výboru OPŽP, Komise pro životní prostředí Rady Olomouckého kraje a zastupitelem podhorské obce na Olomoucku.

Jan Kulhánek
Jan Kulhánek se v rámci doktorského studia na Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha věnuje ekodesignu – systematickému procesu, který pomáhá předcházet environmentálním dopadům produktů již ve fázi návrhu, dále pak zapojováním metody LCA (posuzování životního cyklu) do návrhu. Je součástí Centra environmentálního výzkumu, které se zabývá odpadovým a oběhovým hospodářstvím a environmentální bezpečností. V minulosti vystudoval průmyslový a produktový design na ČVUT Praha a nyní působí jako designér na volné noze. Za svou designovou tvorbu dostal ocenění jako jsou Best in design, Graduation projects a Czech design award.

Michaela Thomas
Jinak než marketingově firmy komunikovat nemůžou. To nejde. Nebo ne? Míša Thomas je majitelka etického design packagingového studia Butterflies and Hurricanes a členka iniciativy No Greenwashing. Na prvním místě se, ale cítí být obyvatelkou planety Země, člověkem a ženou. Tyto její role formují vše, co v životě dělá. Součástí jejího arsenálu pro velké systémové změny je design a myšlenkový směr matering, kterým její designerské studio žije od roku 2019. Mattering firmám pomáhá stát se tím, čím skutečně jsou. Namísto tabulek, grafů a analýz používá jemnohmotné a niterné procesy. V nich zrcadlí a odlupuje nepotřebné slupky, čímž vzniká prostor pro vyprávění Nového příběhu.

Co nám vadí na nesmyslných obalech?
Tyhle obaly jsou nesmyslné především proto, že jsou úplně zbytečné. Chrání většinou to, co už samo o sobě nějakou slupku má. Velmi často jde třeba o balené ovoce nebo zeleninu, kterou si doma můžeme opláchnout a žádný další obal nepotřebuje. Banán na plastovém tácku, ředkvičky s odstraněnou natí a v igelitovém pytlíku, sušenky zabalené v obalu, pak ještě v plastovém boxíku a ještě v papírové krabici…však to sami znáte.

Co nám vadí na klamavých obalech?
Jednoduše to, že marketingové praktiky, které používají jejich výrobci slouží k oklamání nebo přinejmenším k nepravdivé představě o produktech, které nám nabízejí. Myslíte si, že babiččinu mouku opravdu vyrobila babička? Že zelené nápisy a různé vymyšlené eko značky jsou skutečnou zárukou toho, že je něco ekologicky a udržitelně vyrobeno? Nebo si myslíte, že papírová taška je ekologická i když ji použijeme jen jednou?

Co nám vadí na tom, že se obal nedá recyklovat?
Pokud se obal skládá z více materiálů, které od sebe nejdou oddělit, je to kompozitní obal a jeho největším problémem je to, že se nedá recyklovat a patří tedy do směsného odpadu. Takové obaly jsou označené identifikačním kódem C. Za lomítkem bývá uveden materiál, který nejvíce v obalu převažuje. Další podle čeho poznáte, že obal není recyklovatelný, je to, že na něm není uveden recyklační trojúhelník a to ani v jedné variantě – tedy s obrysovými nebo plnými šipkami. Jediné co možná uvidíte je panáček, který hází obal do koše. Ten ale neříká nic jiného, než to, kam prázdný obal patří.

Co nám vadí na nadměrných obalech?
Především to, že si domů nosíme mnohdy více vzduchu než produktu, který jsme chtěli koupit. Zákon o obalech výrobcům sice ukládá, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší, v praxi se ale mnohdy setkáváme s opakem. Výrobci zákon porušují. Nadměrné obaly zbytečně zatěžují životní prostředí, a navíc, pokud použijeme velký obal jednorázově, stane se záhy i velkým odpadem.