Exportní Prazdroj 0,33l

Anticena za nejbizarnější obal roku

Výrobce: Plzeňský Prazdroj

Komentář autora: To, co napíšu, platí pro všechny velké pivovary v ČR, konkrétně např. pro Prazdroj, Budvar, Staropramen, Heineken a Bernard. Další nemám přesně zmapované, ale viděl jsem i další nevratné 0,33 l lahve od menších pivovarů.

Firma Plzeňský Prazdroj se na svém webu chlubí, jak zachraňuje planetu tím, jak dokonale sjednotila design svých lahví a odstranila staniol z etikety. Úžasné.

Zapomněla se však pochlubit tím, jak dosytosti využívá faktu, že celá filosofie návratnosti laví od piva je nedostatečná k dnešní realitě a Zákon o vratných obalech nijak nenutí výrobce, aby své lahve odebíraly zpět jako vratné.

Bavíme se o různých nevratných lahvích 0,33 l, které jsou např. tyto:

Plzeňský Prazdroj 0,33 l v zelené lahvi – formálně vratná, ale prakticky mnohdy nevratná (prodejny dělají překážky, aby je nemusely brát), protože se do prodejen distribuuje v papírových kartonech a na odvoz zpět nemají prodejny adekvátní počet přepravek. Prodejny to řeší nestandardně, ale to zákazník mnohdy neví.

Plzeňský Prazdroj 0,33 l v hnědé lahvi – lahev je v ČR nevratná, protože je údajně určena pro prodeje mimo trh ČR. Ovšem obchodníci dovážející zboží do ČR jsou schopni je dovézt do ČR a tyto lahve prodat zákazníkům v segmentu HORECA. Lahve ale NEJSOU VRATNÉ, a tak jich jsou tisíce v kontejnerech, přestože formálně jsou od českého výrobce piva a jejich tvar a charakter láhve je IDENTICKÝ s lahví zelenou.

Pivo Budvar v lahvi 0,33 l – prodává se ve dvou typech lahví – lahev neembossovaná je vratná, ale je to lahev exportní. Dále lahev embossovaná, která z neznámých důvodů NENÍ vratná, a tak celá obrovská produkce končí v kontejnerech. Zjistěte si kolik jich Budvar vyrobí měsíčně. Proboha proč??

Staropramen 0,33 l zelené – vyrábí vlastní lahve které nejsou vratné a končí v kontejnerech.

Heineken – 0,33 l tento typ lahve je možná vratný v segmentu HORECA, ale pouze v přepravkách přes závozníky. Jednotlivé kusy jsou nevratné. Proboha proč? Další nesmyslné lahve o různých objemech ztěžují návratnost lahví, proto nejčastěji končí v odpadu.

Bernard – pro neznámé účely vyrábí 0,33 l lahve v papírových odnosných six-pack baleních. Tyto lahve nejsou přijímány automaty a tak končí v odpadu. Proboha proč?

Eggenberg – Pivovar Pardubice vyrábí piva pro distribuci v HORECA, jejich třetinky NEJSOU VRATNÉ. Výsledkem je, že jsou tyto lahve kupvány hotely a pak hromadně vyhazovány.

Pivo Praga a jiná exportní piva… dost často v lahvích které nejsou vratné. Proč?

atd atd…

A pokud vás zajímá proč nejsou vretné nápoje Frisco, mne by to také zajímalo. Zjistěte to.

Prosím pozorně si prozkoumejte trh a chtějte od pivovarů konkrétní a jasná vyjádření, proč jejich zboží nedistribuují v lahvích, které by byly vratné podobně, jako jsou vratné v běžných 0,5 l lahvích. Proč záměrně komplikují příjem lahví, které jsou identické s vratnými lahvemi na českém trhu.

Tato situace se zdá okrajová, ale já jsem strávil několik let monitoringem této situace a prohlašuji, že pivovary nesou plnou odpovědnost za tento stav, o kterým veřejnost ví velmi málo a prodejci se tím zabývat nechtějí, pokud nemusí.

Je to také jednoznačný příspěvek k nesmyslnému obalu v pivovarnictví. Lze to zlepšit pouze v pivovarech, ostatní nátlak na občany, aby lahve vraceli, když to nejde snadno, je jalový..

Komentář Zerowasters: Nemáme, co dodat. Snad jen děkujeme za vyčerpávající rešerši.


Anticenu pořádájí Zerowasters
s podporou Hl. m. Prahy.

Kontakty

Ivo Kropáček
Vystudoval odpadové hospodářství na Vysokém učení technickém v Brně. Několik let pracoval v brněnské a pak olomoucké místní pobočce Hnutí DUHA. Nyní má na starost prosazování lepších recyklačních služeb pro domy a byty, legislativy podporující prevenci odpadu a zero waste certifikaci firem, měst a obcí. Napsal několik publikací, počínaje odbornými studiemi přes manuály pro radnice až po vzdělávací brožurky pro děti. Pokud potřebujete vědět, jak funguje podpora vratných lahví ve Švédsku nebo sběr tříděného odpadu v Curychu, narazili jste na toho pravého. Je členem Rady odpadového hospodářství – poradní instituce Ministerstva životního prostředí, Monitorovacího výboru OPŽP, Komise pro životní prostředí Rady Olomouckého kraje a zastupitelem podhorské obce na Olomoucku.

Jan Kulhánek
Jan Kulhánek se v rámci doktorského studia na Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha věnuje ekodesignu – systematickému procesu, který pomáhá předcházet environmentálním dopadům produktů již ve fázi návrhu, dále pak zapojováním metody LCA (posuzování životního cyklu) do návrhu. Je součástí Centra environmentálního výzkumu, které se zabývá odpadovým a oběhovým hospodářstvím a environmentální bezpečností. V minulosti vystudoval průmyslový a produktový design na ČVUT Praha a nyní působí jako designér na volné noze. Za svou designovou tvorbu dostal ocenění jako jsou Best in design, Graduation projects a Czech design award.

Michaela Thomas
Jinak než marketingově firmy komunikovat nemůžou. To nejde. Nebo ne? Míša Thomas je majitelka etického design packagingového studia Butterflies and Hurricanes a členka iniciativy No Greenwashing. Na prvním místě se, ale cítí být obyvatelkou planety Země, člověkem a ženou. Tyto její role formují vše, co v životě dělá. Součástí jejího arsenálu pro velké systémové změny je design a myšlenkový směr matering, kterým její designerské studio žije od roku 2019. Mattering firmám pomáhá stát se tím, čím skutečně jsou. Namísto tabulek, grafů a analýz používá jemnohmotné a niterné procesy. V nich zrcadlí a odlupuje nepotřebné slupky, čímž vzniká prostor pro vyprávění Nového příběhu.

Co nám vadí na nesmyslných obalech?
Tyhle obaly jsou nesmyslné především proto, že jsou úplně zbytečné. Chrání většinou to, co už samo o sobě nějakou slupku má. Velmi často jde třeba o balené ovoce nebo zeleninu, kterou si doma můžeme opláchnout a žádný další obal nepotřebuje. Banán na plastovém tácku, ředkvičky s odstraněnou natí a v igelitovém pytlíku, sušenky zabalené v obalu, pak ještě v plastovém boxíku a ještě v papírové krabici…však to sami znáte.

Co nám vadí na klamavých obalech?
Jednoduše to, že marketingové praktiky, které používají jejich výrobci slouží k oklamání nebo přinejmenším k nepravdivé představě o produktech, které nám nabízejí. Myslíte si, že babiččinu mouku opravdu vyrobila babička? Že zelené nápisy a různé vymyšlené eko značky jsou skutečnou zárukou toho, že je něco ekologicky a udržitelně vyrobeno? Nebo si myslíte, že papírová taška je ekologická i když ji použijeme jen jednou?

Co nám vadí na tom, že se obal nedá recyklovat?
Pokud se obal skládá z více materiálů, které od sebe nejdou oddělit, je to kompozitní obal a jeho největším problémem je to, že se nedá recyklovat a patří tedy do směsného odpadu. Takové obaly jsou označené identifikačním kódem C. Za lomítkem bývá uveden materiál, který nejvíce v obalu převažuje. Další podle čeho poznáte, že obal není recyklovatelný, je to, že na něm není uveden recyklační trojúhelník a to ani v jedné variantě – tedy s obrysovými nebo plnými šipkami. Jediné co možná uvidíte je panáček, který hází obal do koše. Ten ale neříká nic jiného, než to, kam prázdný obal patří.

Co nám vadí na nadměrných obalech?
Především to, že si domů nosíme mnohdy více vzduchu než produktu, který jsme chtěli koupit. Zákon o obalech výrobcům sice ukládá, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší, v praxi se ale mnohdy setkáváme s opakem. Výrobci zákon porušují. Nadměrné obaly zbytečně zatěžují životní prostředí, a navíc, pokud použijeme velký obal jednorázově, stane se záhy i velkým odpadem.